Utrpení jógového lektora
Chcete se stát jógovou lektorkou a živit se jógou? Možná byste si tohle měla přečíst!
Už jste to vzdali?
Je téměř konec února, a tak už po dvou měsících nového roku máme asi všichni jasno, jak to vypadá s našimi novoročními předsevzetími… Možná tomu neříkáme předsevzetí, ale většina z nás si ve chvíli, kdy se loučí se starým rokem a vítáme nový, něco přeje, plánuje, něco očekává…Očekáváme něco nového, tedy změnu současného stavu, ale občas pro tu změnu vlastně nejsme ochotni moc udělat a jedeme dál v pohodlnějších zajetých kolejích…
7 nejčastějších chyb při cvičení jógy
Ať už jsme začátečníci nebo cvičíme už nějaký ten pátek, nevyhneme se občas některým chybám. Pokud se v některé najdete, zkuste se nekritizovat, ale snažte se ji příště napravit :):
Proč jsem neměla ráda power jógu?
Když jsem se před 15 lety začínala oťukávat s jógou, cvičila jsem ze začátku převážně sama doma podle amerických videí. Jógových studií bylo tehdy pomálu a prakticky jediné, co si mohl člověk vybrat, byla power jóga. Začala jsem tedy chodit do fitka, kde power jógu nabízeli. Bylo to fajn, hodně o síle, ale zpětně mohu říct, že k józe to mělo daleko. Nic o dýchání, koncentraci nebo vnímání těla, nic o harmonii, o egu a poznávání sebe sama. Prostě jen fyzické pohyby pro lepší kondici ( po 8 hodinách sezení a hrbení se v kanclu to byl ale elixír). Po lekci se člověk cítil příjemně zničeně, vyplavené endorfiny zlepšovaly náladu, ale klid v hlavě odezněl hned po převlečení v šatně. Po roce a dalším pátrání po informacích o józe jsem tam chodit přestala, power jóga se pro mě stala synonymem fyzického silového cvičení bez dalšího přesahu.
Lenosti budiž pozdravena nebo tapas?
Je brzy ráno a já zamačkávám budík, který mi jemně vyzvání na nočním stolku. Neochotně se zvedám z vyhřáté postele a jdu se podívat z okna. Venku je ocelově šedá obloha, fouká silný vítr a poprchává (jsem ale na Havaji, tak je venku i přes ten nečas asi 17°C). Vedle na posteli spokojeně oddychuje spící manžel a mám chuť vrátit se zpátky pod peřinu a přitulit se. Přesto se převlékám do jógového oblečení, beru podložku a ještě za šera vyrážím na hotelový trávník na Kauai na svoji ranní praxi jógy. Snažím se totiž pěstovat silnou vůli a dodržovat tapas. Říkáte si právě, že tapas jsou španělské jednohubky, co skvěle chutnají s mojitem?
Ticho prosím!
Řekněme si to upřímně, po všech těch vánočních přípravách, oslavách a rodinných návštěvách, kde jeden člen rodiny přebíjí svým hlasem argument druhého a třetí okřikuje zvířecí miláčky, motající se kolem stolu a snažící se ukrást trochu cukroví ze stolu, se cítím unavená…
K čemu se v životě připoutáváte?
Když jsem se po několika letech domácí fyzické ásanové praxe rozhodla poznat jógu a “to, co je za tím”, zapsala jsem se do jógového kurzu pro budoucí lektory. V tu chvíli jsem vůbec neuvažovala o tom, že bych jógu učila, ale chtěla jsem udělat něco jen tak pro sebe. Sice už jsem začala náhodně číst nějakou jógovou literaturu, ale spoustu věcí jsem nedokázala pochopit a některé mi přišly i protichůdné. Potřebovala jsem si v tom udělat jasno a bez pomoci to nešlo.
Milujete nebo nenávidíte záklony?
Jako dítě jsem zbožňovala záklony. Do pozice mostu jsem zásadně chodila ze stoje a zvedala se z něj se stejnou lehkostí, jako se do něj zakláněla. Přišlo mi to přirozené, nic mě nebolelo. Po mnoha letech v kanceláři už se to ale říct nedalo. Bedra mě bolela, občas mi v nich i vystřelovalo a občas to končilo i na pohotovosti, kde mě z nemohoucnosti vysvobodily obstřiky.
Zacvičíte si 108 pozdravů slunci?
Pomalu se blíží podzim a s ním den podzimní rovnodennosti. V den rovnodennosti se cvičí 108 pozdravů slunci jako oslava síly slunce a jeho energie i harmonie, která nastává v dny, kdy den trvá stejně dlouho jako noc, kdy se Slunce dostává do stejné roviny jako zemský rovník, a jeho světlo tak dopadá na Zemi kolmo. Astronomicky je to jen dvakrát v roce, na jaře a právě na podzim. Při podzimní rovnodennosti načerpáte dynamickou sluneční energii na dny příští, kdy světla bude ubývat. Láká vás to? Chcete si zacvičit 108 pozdravů?
O čem sníte?
Než jsem se vydala na dráhu jógového lektora, tak trochu fotografa a já nevím, čeho ještě…, pracovala jsem dlouhá léta ve francouzských zahraničních korporacích. Air France pro mě byla, je a navždy zůstane srdeční záležitostí a Veolia Voda mě zase hodně naučila, nejen po stránce marketingu, ale i o hodně o lidech… o tom třeba někdy příště. Když jsem naprosto unavená a skoro vyhořelá opouštěla korporátní svět, usilovně jsem přemýšlela, co bych tak mohla dělat, aby mě to bavilo, dávalo mi to smysl a uživilo mě to. Bylo to zrovna náročné životní období, rozvedená, psychicky i fyzicky rozhozená a bez jistoty zaměstnanecké teplé židličky, jsem nevěděla, co dělat. V té době jsem už žila s novým partnerem, který můj život změnil o 360° a nabídl mi spolupráci na novém projektu pro fotografy aplikaci Fripito. Byla jsem nadšená a šla jsem do toho, ale pořád ve mě hlodala myšlenka „něčeho vlastního“.…