Ticho prosím!

Ticho prosím!

Řekněme si to upřímně, po všech těch vánočních přípravách, oslavách a rodinných návštěvách, kde jeden člen rodiny přebíjí svým hlasem argument druhého a třetí okřikuje zvířecí miláčky, motající se kolem stolu a snažící se ukrást trochu cukroví ze stolu, se cítím unavená…

Vánoční svátky a tradice jsou krásné, dělat druhým radost a vidět jejich nadšení v očích taky, ale je toho nějak moc….Včera mě přepadla šílená potřeba ticha. Byla jsem v obchodním centru na běžném nákupu potravin, všude byly davy lidí a všemožné zvuky se na mě valily ze všech stran. A tam to na mě dolehlo. Slíbila jsem si, že až dorazím domů, vykouzlím si ticho… Ale už v nákupním centru jako by mě “někdo” vyslyšel a já jsem pohledem zavadila o časopis Respekt, který jsem dřív pravidelně četla, ale už dlouho jsem si ho nekupovala a četla jen občas odemčené články na webu. A teď na mě z obálky zíral velký nápis Ticho. Pěkná náhoda že :).

Doma jsem uklidila nákup, zapálila vonnou svíčku, usedla na jógový bolster a nasadila sluchátka. Sluchátka nejen proto, abych se izolovala od zvuků okolí, ale také proto, že jsem byla moc unavená na “vlastní” meditaci. V takových případech, kdy cítím, že nemám sílu se soustředit, používám meditační aplikaci Headspace. Nastavím si počet minut, kdy chci meditovat a nechám se vést příjemným hlasem. Vnímám svoje tělo, svaly unavené po včerejší jógové praxi, napětí v lopatkách, vnímám svoji nedočkavost, neklid… touhu po ztišení… Po vedeném úvodu, který mě dokáže až hypnoticky zklidnit, pak nastává ta očekává chvíle ticha. Chvíle, kdy tělo už je klidné, tep i dech příjemně zpomalený a pomalu ustává i překotný rej myšlenek… ticho, klid, jen tady a teď…

Po meditaci si jdu přečíst článek z Respektu o tichu. A je to pecka! Hned jedna z prvních vět mě zaujala: “Ticho je na hranici vyhynutí”. Míst, kde je slyšet ticho ubývá. Vrcholky hor bez lidí, hluboké opuštěné lesy…I další věta mi souzní: “Ticho není absencí něčeho, ticho je přítomností všeho…”. Naše uši jsou evolučně nastaveny na vnímání zvuků jako potenciálního nebezpečí a naše tělo na to odpovídá stresovou reakcí “Bojuj nebo uteč”. A kvůli všude přítomným zvukům, hlasité hudbě v obchodech, hluku ulic, zvukům aut a lidí, jsme ve stresu prakticky neustále. Neustále přítomný hluk pak zvyšuje kromě stresu také agresivitu a emoční labilitu, snižuje schopnost sebeovládání, oslabuje paměť, pozornost a schopnost racionálně řešit situace…

Přijde vám to povědomé? Utečte alespoň na chvíli do ticha. Vypněte televizi, rádio, dětem přilepeným k YouTube na telefonu nasaďte sluchátka a na chvíli se zastavte. Máte-li hlučné sousedy, nasaďte špunty do uší nebo vlastní sluchátka. A zkuste jen chvíli být a klidně dýchat. Dejte tomu pár minut. A příště třeba o pár dalších minut prodlužte. Slyšíte to ticho?

Namasté
Irma

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *