Už jste to vzdali?
Je téměř konec února, a tak už po dvou měsících nového roku máme asi všichni jasno, jak to vypadá s našimi novoročními předsevzetími… Možná tomu neříkáme předsevzetí, ale většina z nás si ve chvíli, kdy se loučí se starým rokem a vítáme nový, něco přeje, plánuje, něco očekává…Očekáváme něco nového, tedy změnu současného stavu, ale občas pro tu změnu vlastně nejsme ochotni moc udělat a jedeme dál v pohodlnějších zajetých kolejích…
7 nejčastějších chyb při cvičení jógy
Ať už jsme začátečníci nebo cvičíme už nějaký ten pátek, nevyhneme se občas některým chybám. Pokud se v některé najdete, zkuste se nekritizovat, ale snažte se ji příště napravit :):
Proč jsem neměla ráda power jógu?
Když jsem se před 15 lety začínala oťukávat s jógou, cvičila jsem ze začátku převážně sama doma podle amerických videí. Jógových studií bylo tehdy pomálu a prakticky jediné, co si mohl člověk vybrat, byla power jóga. Začala jsem tedy chodit do fitka, kde power jógu nabízeli. Bylo to fajn, hodně o síle, ale zpětně mohu říct, že k józe to mělo daleko. Nic o dýchání, koncentraci nebo vnímání těla, nic o harmonii, o egu a poznávání sebe sama. Prostě jen fyzické pohyby pro lepší kondici ( po 8 hodinách sezení a hrbení se v kanclu to byl ale elixír). Po lekci se člověk cítil příjemně zničeně, vyplavené endorfiny zlepšovaly náladu, ale klid v hlavě odezněl hned po převlečení v šatně. Po roce a dalším pátrání po informacích o józe jsem tam chodit přestala, power jóga se pro mě stala synonymem fyzického silového cvičení bez dalšího přesahu.
Lenosti budiž pozdravena nebo tapas?
Je brzy ráno a já zamačkávám budík, který mi jemně vyzvání na nočním stolku. Neochotně se zvedám z vyhřáté postele a jdu se podívat z okna. Venku je ocelově šedá obloha, fouká silný vítr a poprchává (jsem ale na Havaji, tak je venku i přes ten nečas asi 17°C). Vedle na posteli spokojeně oddychuje spící manžel a mám chuť vrátit se zpátky pod peřinu a přitulit se. Přesto se převlékám do jógového oblečení, beru podložku a ještě za šera vyrážím na hotelový trávník na Kauai na svoji ranní praxi jógy. Snažím se totiž pěstovat silnou vůli a dodržovat tapas. Říkáte si právě, že tapas jsou španělské jednohubky, co skvěle chutnají s mojitem?
Malé vděčné ohlédnutí
Zítra vykročíme do nového roku. Co vše nám přinese, zatím ještě nevíme. Co ale určitě víme, je to, co nás potkalo v roce 2019. Pojďte se tedy na chvíli zastavit a zamyslet se. Máte obyčejně tendenci být k sobě kritičtí a porovnávat se s těmi, kteří podle vás “uspěli” více, lépe? Zkuste na chvíli odložit tento kritický pohled na sebe sama a podívejte se na vše jinýma očima a hlavně srdcem. Očima, ve kterých se bude zračit vděčnost, srdcem, které onu neskonalou vděčnost za vše pocítí…
Ticho prosím!
Řekněme si to upřímně, po všech těch vánočních přípravách, oslavách a rodinných návštěvách, kde jeden člen rodiny přebíjí svým hlasem argument druhého a třetí okřikuje zvířecí miláčky, motající se kolem stolu a snažící se ukrást trochu cukroví ze stolu, se cítím unavená…
Ach to jídlo! Milované i nenáviděné…
Podle Buddhy jsme výsledkem našich myšlenek a podle výživových poradců jsme to, co jíme :). S výrokem Buddhy naprosto souhlasím a odráží se to nejen v mojí jógové praxi, ale i v každodenním životě. Ale ta strava! Jím hrozně ráda a vždycky jsem si myslela, že můžu jíst cokoliv, protože moje spalování fungovalo nadmíru rychle. Oblíbené jídlo byl odmala hovězí guláš se čtyřmi knedlíky, kuře na paprice, koprová nebo houbová omáčka… no prostě klasická česká kuchyně. A pak taky spousta čokolády, zmrzliny, později vína… 🙂 Do třiceti jsem strašně chtěla přibrat a mít 60 kg, ale nešlo to. Věřte mi, že je to stejně zoufalá a demotivující snaha, jako pro ostatní zhubnout.
K čemu se v životě připoutáváte?
Když jsem se po několika letech domácí fyzické ásanové praxe rozhodla poznat jógu a “to, co je za tím”, zapsala jsem se do jógového kurzu pro budoucí lektory. V tu chvíli jsem vůbec neuvažovala o tom, že bych jógu učila, ale chtěla jsem udělat něco jen tak pro sebe. Sice už jsem začala náhodně číst nějakou jógovou literaturu, ale spoustu věcí jsem nedokázala pochopit a některé mi přišly i protichůdné. Potřebovala jsem si v tom udělat jasno a bez pomoci to nešlo.
Proč nezávodím? Čeho se bojím?
Pokud se podíváte na Instagram nebo Facebook lidí, kteří běhají, obvykle tam více či méně často uvidíte fotku z nějakého běžeckého závodu ve městě nebo trailu v přírodě, medaile a vítězné úsměvy po doběhu. Když se podíváte na můj Instagram, nic takového tam neobjevíte. Závody totiž neběhám.
Milujete nebo nesnášíte masáže?
Já obojí. Přiznám se, že navzdory “trendu poslední doby“ nemám ráda thajské masáže. Vlastně je skoro nesnáším. Vůbec nezpochybňuji jejich účinnost, ale pro mě jsou strašně bolestivé a už jen při pouhé představě thajské masáže se celé moje tělo stáhne a sevře. Ani když se s thajskou masérkou domluvím, že “bolí moc” a budeme masírovat “málo”, tak jsem si ještě žádnou thajskou ani balijskou masáž neužila. A dost odvážně to zkouším pořád dokola…