Na Instagramu najdeme mnoho krásných fotek jógových pozic, u kterých nám klesá brada, zorničky se rozšíří a my jen obdivně povzdechneme ..ach… Někdo zatouží udělat stejnou pozici a pustí se do zkoušení a někdo propadne zoufalství, že tohle nikdy nedokáže. Jsou jógové fotky jen osobní exhibicí, nemají s jógou nic společného a měli bychom je ignorovat?
Poslední dobou se množí příspěvky na IG, kde se mluví o skutečné józe, o jednoduchosti, Patandžaliho sútrách, jamách a nijamách, a které hejtují složité jógové pozice na Instagramu (občas to vše pod fotkou neméně náročné pozice). Náročné pozice prý lidi odrazují a vyvolávají v nich pocit méněcennosti a neschopnosti…Mají pravdu? Je to všechno exhibicionismus a jsou tedy všichni, kdo publikují své jógové fotky na Instagramu sebestřední a po slávě toužící egoisti?
Vím, co se tyhle příspěvky snaží říct, na co poukazují a rozumím jim. A myslím, že to, jak na takové fotky na Instagramu (nebo jinde) reagujeme, o nás mnoho vypovídá a stálo by za to, zamyslet se spíš nad příčinami takové reakce než nad fotkou. Mě osobně Instagram motivuje. Vidím složitou pozici a vidím tu neskutečnou každodenní práci, dřinu, disciplínu a odříkání. I ten, kdo ukazuje náročnou jógovou pozici, se k ní musel dopracovat a šel tedy svoji jógovou cestou (o které my nic nevíme, vidíme jen fotku), prošel si osobní proměnou všech doporučení v jamách a nijamách, a o výsledek se podělil na Instagramu. Ne proto, aby šokoval a odradil, ale proto aby ukázal, že to jde, když máte dostatek trpělivosti, pokory a oddanosti.
Ano jóga byla původně v podstatě o asi 30 pozicích, které měly člověka připravit na dlouhé sezení v meditaci. Takže všechno to, co dnes praktikujeme nebo vidíme na fotkách, je jakousi nádstavbou. Ale my taky nežijeme v době, kdy jóga vznikala, nesedíme v jeskyni a nevěnujeme se celý den meditaci. Žijeme v jiném světě, potřebujeme více pohybu, abychom tělo udržovali zdravé. Doba na nás klade jiné nároky, požadavky a my se učíme s nimi žít.
Jóga učí toleranci, respektu a pochopení. Nesuďme tedy, jestli jógin zamotaný ve složité pozici, je exhibicionista, ale snažme se ho vnímat jako motivaci a inspiraci na naší jógové cestě. Ta může mít úplně jiný směr a určitě nemusí zahrnovat složité jógové pozice. Opakujme si, že jsme jedineční a ne každá jógová pozice je pro každé tělo…respektujme to, že jsme se narodili s nějakými fyzickými možnostmi, které nezměníme. Nepropadejme zoufalství a depresi, že nejsme dost dobří. Jóga učí přijímat věci (a sebe sama) takové, jaké jsou, učí spokojenosti a hledání štěstí a vnitřního klidu. To všechno můžete najít v sedě, ale i při cestě za stojem na hlavě.
Namasté
