Který styl jógy mám nejraději?

Který styl jógy mám nejraději?

Stylů jógy, které najdete v nabídce jógových studií, je téměř nepřeberně. Aštanga jóga, power jóga, hatha jóga, vinyása, jin jóga, core jóga, restorativní jóga, hot jóga…  Nedokážeme často rozlišit, která je která, ani jakou si vybrat… A jaká je moje oblíbená?

My západní lidé, rozumějte od Indie na západ, máme potřebu zkoušet neustále něco nového. I když už nám nehrozí každodenní smrtelné nebezpečí na každém kroku jako v prehistorii, zůstala nám potřeba stimulovat náš organismus jinak. Neradi se nudíme, stereotypy nesnášíme. Zřejmě proto nám nestačí jedna jóga, musíme mít pivní jógu, jógu s kůzlaty, jóga se psem, jógu spojenou s pilates, fitnes apod. 

Jenže původní “jóga” bylo něco kolem 30 ásan, určených k přípravě fyzického těla na dlouhé sezení v meditaci. Pravda je, že styl našeho života vyžaduje trochu víc pohybu, protože je obvykle jednostranný, ať už strnulý za stolem v kanceláři nebo jednostranně namáhaný, jako třeba u kadeřnic, kosmetičky nebo pokladní v supermarketu apod. 

Jóga je ale pořád jen jedna. Vědomý pohyb těla v souladu s našich dechem. A podle toho, co naše tělo právě potřebuje, by se měla řídit naše denní praxe. Zvláště pak u žen bude praxe ještě ovlivněná menstruačním cyklem, během kterého se střídají různé fáze od extrovertní, společenské, dynamické, tvořivé až po tichou, klidnou, introspektivní. 

Takže vlastně neumím říct, který styl jógy je pro mě ten nej…někdy se cítím skvěle a odpočatě a mám chuť si dát “do těla” a zvolím power jógu, která mi dodává sílu a odvahu nebo dynamickou vinyásu, která mě nabíjí energií a jejíž plynulé přecházení z pozice do pozice mě strašně baví. 

A jindy mám tělo bolavé, v hlavě starosti, jsem ve stresu a mám pocit, že jsem celá ztuhlá. Pak volím praxi jemnou, hatha jógovou, uvolňující napětí nebo přímo jin jógu, která mě dokáže úplně vyklidnit. Je to různé. Vyžaduje to schopnost citlivě naslouchat sama sobě a vnímat potřeby svého těla i mysli. Často to samozřejmě souvisí i s věkem. V mládí máme pocit, že se potřebujeme vybouřit a každodenní praxe aštangy je pro nás to jediné…S přibývajícím počtem dětí, povinností a starostí a věkem a ubývající energií se spíš snažíme energii uchovat a obnovit. A o tom to je… naslouchat, vnímat, rozlišovat a respektovat…

A jak to máte vy? Jedete pořád „tu svoji“ nebo to střídáte?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *