jóga

Ach to jídlo! Milované i nenáviděné…

Podle Buddhy jsme výsledkem našich myšlenek a podle výživových poradců jsme to, co jíme :). S výrokem Buddhy naprosto souhlasím a odráží se to nejen v mojí jógové praxi, ale i v každodenním životě. Ale ta strava! Jím hrozně ráda a vždycky jsem si myslela, že můžu jíst cokoliv, protože moje spalování fungovalo nadmíru rychle. Oblíbené jídlo byl odmala hovězí guláš se čtyřmi knedlíky, kuře na paprice, koprová nebo houbová omáčka… no prostě klasická česká kuchyně. A pak taky spousta čokolády, zmrzliny, později vína… 🙂 Do třiceti jsem strašně chtěla přibrat a mít 60 kg, ale nešlo to. Věřte mi, že je to stejně zoufalá a demotivující snaha, jako pro ostatní zhubnout.

Ve třiceti jsem po porodu dvojčat pochopila, že se celé moje tělo změnilo a už nic nebude jako dřív. Ale moje hlava si to nepřipouštěla a pořád jsem věřila tomu, že můžu jíst cokoliv. Navíc jsem konečně měla vysněných 60 kg. Když jsem potřebovala zhubnout (ano i štíhlé ženy občas řeší hubnutí :)), stačilo na dva dny omezit jídlo a bylo. Celý život sportuju, takže s pohybem nikdy nebyl problém. A tak šel čas… objevila jsem jógu, začala běhat, zkusila být vegetariánem a pak se zase vrátila k masu… 

Váha ale začala nepozorovaně růst, kilo sem a kilo tam. Objevovaly se občas problémy se zažíváním, střeva se zpomalila. Najednou tu bylo 63, 65, 66, 67 kg… při výšce 175 jste pohledem okolí pořád štíhlí, ale můj vnitřní pocit tomu nenasvědčoval a moje džíny si to taky nemyslely :). A to vše za každodeního cvičení jógy, kterou učím, běhání 5 – 10 km třikrát až čtyřikrát týdně!! Takže pohybu spousta, ale ani kilo dolů! Na jednu stranu jsem přestávala mít chuť cokoliv jíst, abych ten nárůst váhy nějak zastavila, a na druhou jsem to zoufalství začala zajídat a splácala všechno možné dohromady… Hlavou mi proletěla myšlenka, kterou občas mám, když vidím extrémně obézního člověka a říkám si, proč ten nárůst váhy nezastavil a kdy se mu to asi všechno vymklo z rukou…

A musela jsem si přiznat, že  nejen Buddha, ale i nutriční poradci mají pravdu. Jsme to, co jíme i to, co si myslíme. A já se blížila vystresované, přesportované, stárnoucí (no to jediné nezastavím :)) a tloustnoucí ženě, kterou jsem být nechtěla… Bylo na čase něco dělat. S velkou lítostí jsem se rozloučila s každodenní dvojtou porcí čokolády nebo něčeho sladkého ke kafi a obecně omezila sladké. Nejdřív jsem myslela, že to nikdy nevzládnu (ach ta závislost!), ale dnes, když mě napadne koupit si oblíbenou tyčinku Margot, tak pak zjistím, že jsem na ni vlastně neměla ani chuť a navíc, světe div se, už mi ani nechutná.

No ale co jíst a kdy a jak nejíst pořád jen těstoviny nebo brambory a maso, což pokud pracujete a vaříte pro dospívající děti a manžela, je k večeři tím nejrychlejším…?? Začala jsem hledat na internetu články o správné stravě, ale čert aby se v tom vyznal. Člověk naráží na často protichůdné informace. Kolikrát denně tedy jíst, je pětkrát moc nebo málo, je pět kusů ovoce denně dobře nebo špatně, jaká zelenina tedy ano a jaká ne…?? Do hlavy mi moc nelezlo, co vlastně konkrétně jsou ty sacharidy, bílkoviny a tuky, proč jsou pomalé nebo rychlé, které zdroje proteinu jsou dobré a které horší a kterým tukům se určitě vyhnout. Doplňky stravy ano nebo ne? Jak poznat kvalitní a kde sehnat přírodní bez spousty přidané chemie…No prostě zmatek v hlavě.

Při brouzdání jsem narazila na kurz (nejen) sportovní výživy na behejsrdcem.cz a rozhodla se do toho jít. Nastudovala jsem skripta a absolvovala celodenní seminář s nutriční poradkyní Ivou Kubešovou. Řeknu vám, její znalosti a přehled bych chtěla mít! Nejsem teď nějaký expert (tahle cesta teprve začíná :)), ale konečně v tom mám jasno. A s hrůzou jsem zjistila, co všechno dělám špatně a že se pomalu propracovávám k inzulínové rezistenci s možnými následky jako kardiovaskulární onemocnění nebo diabetes II. Našla jsem způsob jak jíst, aby se těch pár kilo zase pohnulo dolů a naučila se, co jíst před během a po běhu. A o tom, jaké změny v jídelníčku jsem provedla a jak se mi daří zhubnout, ale mít dostatek energie na jógu a běhání, zase příště… 

Namasté
Irma

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *