jóga

Utrpení jógového lektora

Chcete se stát jógovou lektorkou a živit se jógou? Možná byste si tohle měla přečíst!

Začátek bývá hodně podobný. Začnete chodit na jógu do nějakého oblíbeného jógového studia, baví vás to, protože vám to jde… tj. jste mladá, zdravá, pružná nebo vám jóga pomáhá vyřešit nějaký fyzický zdravotní problém… tj. už možná nejste tak mladá ani pružná, bolí vás bedra, ochabuje břicho, máte slabé ruce a nohy… vy jste nadšená, vidíte výsledky, děláte další pokroky a říkáte si, že ta jóga je fakt super a zcela se pro ni nadchnete a chcete se dozvědět víc, abyste to všechno mohla předávat dál…

Uděláte si lektorský kurz, z kterého vám jde nejdřív hlava kolem dokola, všechno se našprtáte a máte pocit, že už to i chápete, abyste později zjistila, že nic není, jak se zdá, názvy pozic se různí, různé školy a směry jógy si protiřečí a vy jste zase na začátku. To se ale většinou s pokračující vlastní jógovou praxí a studiem, čtením jógových knih apod. nějakým způsobem srovná, najdete si svoji cestu a hlavně spoustu věcí vyzkoušíte a prožijete na vlastní kůži. To, co prožijete a vyzkoušíte sama na sobě, je taky to jediné, co můžete skutečně předávat dál.

Takže si vyřídíte živnostenský list, obešlete studia svým životopisem nebo motivačním emailem a budujete si své vlastní místo na jógovém trhu. Když se postavíte poprvé před lidi a vedete lekci, je to neuvěřitelná euforie, směs odvahy a pokory, respektu a příval endorfinů. 

A jak vypadá váš den? Ráno vstáváte hrozně brzy, abyste odučili ranní lekci v jógovém studiu nebo fitku na jedné straně města. Pak máte tak několik hodin času, kdy se vám nevyplatí vracet domů (pokud nejste z malého města), a tak  sedíte v kavárně a utrácíte ještě prakticky nevydělané peníze. V poledne učíte v jiné části města, pak zase zevlujete nebo se rychle vracíte domů venčit psa, nakoupit apod. a večer učíte někde úplně jinde. Nebo možná máte celé dopoledne volno, ale odpoledne učíte tři lekce za sebou…Vypadá to nenáročně, vlastně jako by jste měla celý den volno. Ale…

Učíte 15 – 20 hodin týdně, průměrná odměna 300 Kč. Z toho platíte zdravotní a sociální pojištění, všechny běžné náklady jako nájem, jídlo, oblečení, zábavu apod. a samozřejmě daně. Nechcete-li zakrnět, musíte se dál vzdělávat a platit si školení a semináře, často i letenku a ubytování. Postupem času zjistíte, že se váš každodenní život skládá jen z čekání, neustálého přepravování se z místa na místo a vyčerpávající fyzické námahy. 

Vlastní jógová praxe odpadne jako první, nemáte na ni čas a ani fyzickou sílu, protože učíte tři lekce denně a na lekcích máte vždy někoho, kdo vůbec nechápe vaše jógové pokyny a vy mu pozice chtě nechtě musíte fyzicky ukázat. O lekcích, kde jen říkáte sanskrtské názvy pozic (tak jak to po vás chtěli u závěrečných zkoušek), s úsměvem se procházíte mezi cvičícími a jemně dolaďujte pozice svých zdatných žáků, se vám může jen zdát.

Do půl roku vás bolí bedra, protože při předvádění pozic mluvíte a vysvětlujete a nedýcháte správně, nezapojujete dostatečně střed těla, bolí vás rameno nebo kyčel, odejde vám zápěstí, případně jste chytla tzv. “jógový zadek”, bolest vystřelující od hýžďových svalů až do hamstringů při každém psovi s hlavou dolů, protože vaše tělo je přetížené. 

Od ledna cca do dubna jste v děsném zápřahu. Od května do září, hlavně ale v létě, nemáte moc do čeho píchnout, protože lidé chodí víc do přírody a míň na jógu, studia jsou nucena omezit rozvrh lekcí, takže máte menší výdělek. Od září do prosince se opět nezastavíte. Valí se na vás jedna viróza za druhou a vy jen těžko sháníte za sebe záskok na domluvené lekce… Vaše nadšení klesá, dochází vám, že se takhle neuživíte a ještě si odrovnáte tělo. Jak to vypadá, když k tomu všemu máte ještě rodinu a děti, nechtějte ani vědět. 

Přicházíte o iluze, energii a přátele, Nemáte na ně totiž čas. Večer, kdy všichni chodí do kina, divadla, na večeře nebo na párty, vy makáte do úmoru těla a jediné, co pak chcete, je padnout čelem do postele. Taky ztrácíte náměty k hovoru. Vy si chcete povídat o zážitcích z noření se vlastního nitra, z hrůz, které tam nacházíte a o tom, jak to umíte přijmout nebo taky ne a vaše kamarádky probírají děti nebo nejnovější výstavy, módu nebo make-up.

Má to nějaký šťastný konec? Těžko říct. Záleží na vašem odhodlání a schopnosti se z toho nezbláznit. Obvykle to končí kompromisem. Poloviční úvazek někde (recepce, kavárna), který vám zajistí stabilní, byť nízký příjem a jóga k tomu. Na druhou stranu je potřeba přiznat, že ve chvíli, kdy odejdete z firemního prostředí a postavíte se na vlastní nohy, váš život se změní a vy uděláte všechno pro to, abyste se do nesmyslného firemního kolotoče už nikdy nemusela vracet…

Možná to, co jste si přečetly, vůbec neodpovídá vaší zkušenosti. Sdílím jen to, co jsem si buď prožila nebo vyslechla od svých jógových kolegyň. Vaše cesta za jógovým snem vůbec nemusí být taková, jak jsem ji popsala. Ale je dobré znát i zkušenosti jiných a být připravena čelit pak těm svým!

Držím (nám všem) palce na našich jógových cestách, protože mají smysl. Mění nás v lepší lidi. Citlivější, vnímavější, pokornější a láskyplnější…a to za to stojí!

Namasté
Irma

1 thought on “Utrpení jógového lektora”

  1. Myslím, že to je celkem výstižně popsáno. Přirovnal bych to k učiteli tenisu nebo golfu, kterých se také moc neuživí, ale aspoň si tyto sporty obvykle volí bohatší vrstvy obyvatelstva, protože potřebné sportovní náčiní je přeci jen dražší 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *