Už jste to vzdali?

Je téměř konec února, a tak už po dvou měsících nového roku máme asi všichni jasno, jak to vypadá s našimi novoročními předsevzetími… Možná tomu neříkáme předsevzetí, ale většina z nás si ve chvíli, kdy se loučí se starým rokem a vítáme nový, něco přeje, plánuje, něco očekává…Očekáváme něco nového, tedy změnu současného stavu, ale občas pro tu změnu vlastně nejsme ochotni moc udělat a jedeme dál v pohodlnějších zajetých kolejích…

Takže ruku na srdce. Plníte si přání, dodržujete předsevzetí nebo zůstalo u toho oblíbeného…ale od zítřka už…?? Vím, ten první krok bývá nejtěžší, a ještě těžší je pak vydržet. Ukáže se nakolik je naše přání opravdu přáním našeho srdce, nebo jen náhlá pohnutka, a nakolik máme silnou vůli…

Já si obvykle předsevzetí nedávám, spíš si jen ujasňuji, kam bych se chtěla v novém roce ubírat. Ale pro rok 2020 jsem si jedno předsevzetí dala. Bude vypadat jednoduše, ale to jen na první pohled. Předsevzala jsem si víc odpočívat. Jé to je toho, řeknete si možná… Ale každý, kdo pracuje sám na sebe jako OSVČ a pracuje vlastně neustále, ví, o čem mluvím.

A nenechte se mýlit tím, co vidíte na sociálních sítích, kde to vypadá, že jógový lektor spí tak do desíti, pak si zajde s dalšími lektory na fancy oběd do hipsterského bistra, nafotí a nasdílí na sociální sítě pár pěkných fotek a večer si odskočí na jógu (sice učit, ale kdo by chápal rozdíl, že)… Ve skutečnosti to tak není, ale o životě jógového lektora jindy…

Tak jako ostatním samostatně výdělečným příživníkům (soudě podle vyjádření ministryně Maláčové) nám pracovní doba nezačíná v devět a nemáme padla o půl šesté. Nemáme víkendy a pracovní dny, vše splývá v jedno. Nemáme sick days, nemocenskou ani dovolenou. A je úplně jedno, že svoji práci milujeme. Jedeme do úmoru, až jednoho dne zjistíme, že už to dál nejde.

A největším paradoxem je, když učíte všechny ostatní odpočívat a nenacházíte čas sami pro sebe… Takže odpočívat. Den v týdnu, kdy nebudu plánovat, vymýšlet, organizovat, učit, zařizovat, odpovídat na maily ani telefony, nepsat na blog, nedávat příspěvky na sociální sítě (ano i to je práce, která zabere čas) a víc dbát na sebe a svoje zdraví jak fyzické, tak psychické…

A jak se mi to daří? Protože vím, jak je lidská mysl vrtkavá a pevná vůle nepevná, začínám pracovat na plnění přání (nebo předsevzetí) už o měsíc, dva dřív, tedy v prosinci nebo v listopadu. Mám tak pocit, že nejsem “pod tlakem” novoročního předsevzetí a v lednu už je to (většinou) součástí mé denní rutiny…

Takže si každé ráno, pravidelně a bez výmluv vytáhnu jógovou podložku a věnuju se svojí jógové praxi. Divili byste se, kolik jógových učitelů je tak vyčerpaných, že první věc, které se vzdají, je jejich vlastní praxe… nebyla jsem výjimkou. Začala jsem chodit na masáž, zatím ne úplně pravidelně, ale začala… Vrátila jsem se zpět k pravidelné meditaci (ano i tu jsem obětovala kvůli vyčerpání).

O víkendu pracuju jen do devíti ráno, a pak už si opravdu užívám víkend…rodinu, přírodu, kino nebo dobré jídlo. V květnu vyrážím na jógový retreat do Toskánska, které je mým celoživotním snem, a kde jsem ještě nebyla, i když jsem obletěla snad půlku světa. Nebudu jógu učit, budu si ji jen užívat, odpočívat, poznávat… Doufám a věřím, že v tomto duchu se mi podaří udržet celý rok.

Na svém instagramu jsem se ve stories ptala ostatních, jaké předsevzetí by si letos přáli dodržet. A víte, co je výsledek? Jednohlasně víc odpočívat! Možná je to tím, že ve svém okolí mám spoustu jógových lektorů a nebo je to možná tím, že rok 2020, tedy aspoň to číslo, působí samo o sobě tak harmonicky, klidně, vyrovnaně, že přímo vyzývá v odpočinku…

A jak jste na tom se svými plány a plněním novoročních předsevzetí vy?

Držím nám všem palce!
Irma

You Might Also Like

Vložte komentář