Když jsem se před 15 lety začínala oťukávat s jógou, cvičila jsem ze začátku převážně sama doma podle amerických videí. Jógových studií bylo tehdy pomálu a prakticky jediné, co si mohl člověk vybrat, byla power jóga. Začala jsem tedy chodit do fitka, kde power jógu nabízeli. Bylo to fajn, hodně o síle, ale zpětně mohu říct, že k józe to mělo daleko. Nic o dýchání, koncentraci nebo vnímání těla, nic o harmonii, o egu a poznávání sebe sama. Prostě jen fyzické pohyby pro lepší kondici ( po 8 hodinách sezení a hrbení se v kanclu to byl ale elixír). Po lekci se člověk cítil příjemně zničeně, vyplavené endorfiny zlepšovaly náladu, ale klid v hlavě odezněl hned po převlečení v šatně. Po roce a dalším pátrání po informacích o józe jsem tam chodit přestala, power jóga se pro mě stala synonymem fyzického silového cvičení bez dalšího přesahu.
Časem jsem našla odpovídající jógové lekce, prošla si lektorským jógovým kurzem, našla “přesah”, který jsem hledala, zamilovala se do aštangy, opustila aštangu, zamilovala se do hathajógy, poznala jin jógu, zničila si bederní plotýnku, začala se zabývat zdravými zády a jógovou terapií… Když někdo mluvil o power józe, zvedala jsem obočí údivem, že ji někdo vůbec považuje za jógu. Pche, něco tak povrchního…
Za nějakou dobu jsem ale zjistila, že hypermobilita, která při cvičení jógy vypadala jako moje výhoda, mému tělu vlastně škodí. Respektive mu škodí to, že abych se do některých pozic dostala, zneužívám povolených vazů a nevyužívám dostatečně svalů… Ty ale mají při hypermobilitě chránit klouby před poškozením a správně zapojovat celé tělo do pohybu. Při pohledu na instagramové jogínky zlomené v bedrech do pozice mostu už nepřestávám dýchat obdivem, ale říkám si, jak asi skončí za pár desítek let…
Byla jsem tedy flexibilní, ale nebyla jsem dost silná. A tak jsem se znovu pokorně vrátila k power józe a k aštanze, ale tentokrát už se vším, co k tomu patří. Vědomou pozorností, koncentrací na dech i tělo. A moje tělo začalo sílit. V ásanách se nepouštím do maximálního rozsahu v hypermobilních kloubech a snažím se svoji praxi udržovat vyváženou. Protahující a uvolňující, ale taky silovou. Dynamickou, ale i pomalou, uklidňující rozbouřenou mysl…
A co vy? Ulítáváte na dynamických lekcích, kde z vás teče pot nebo vyhledáváte jen protahování na klidných jógových lekcích? Dokážete najít rovnováhu?
