Ať už jsme začátečníci nebo cvičíme už nějaký ten pátek, nevyhneme se občas některým chybám. Pokud se v některé najdete, zkuste se nekritizovat, ale snažte se ji příště napravit :):
Nedýcháme
Při snaze dostat se do různých ásan, zadržujeme dech. Tak moc se snažíme, že si málem ukousneme jazyk, jak tiskneme zuby k sobě a dech zadržíme, ve snaze někam se dostat nebo se tam udržet. Pokud není řečeno lektorem jinak, měli bychom při vykonávání pohybu vždy dýchat. Pohyb bez dechu je k ničemu. Dech nám pomáhá a vede náš pohyb, naši energii. Nádech nás může dostat v pozici snadněji nahoru, výdech zase hlouběji do pozice, protože uvolní napětí a ztuhlá místa. Pokud začínáte, myslete na to a dýchejte!
Nevnímáme naše tělo
No řekněme si upřímně. Naučit se vnímat, co nám naše tělo říká, není jednoduché. Neumíme mu naslouchat, nikdo nás to nikdy nenaučil. Slyšíme ho, jen když nás něco opravdu bolí. Ale jóga je tady právě od toho, aby nás to postupně naučila. Nevadí, když to zpočátku nejde. Dopřejte si čas a vaše propojení s tělem se pomalu začne zlepšovat. Pomocníkem mezi vaší myslí a vaším tělem je váš dech. Kam jde dech, tam jde pozornost a energie.
Srovnáváme se
Máme tendenci neustále se srovnávat s ostatními. Počínaje oblečením: “ježíš, já mám blbý triko a tepláky” a “ta vedle mě má skvělý značkový legíny” až po “bože, ona to udělá a já ne, jsem úplně nemožná”… Doporučuju na lekcích nekoukat okolo, ale soustředit se na sebe a na to, co vám říká lektor/ka jógy. Porovnávat se s ostatními je nesmysl. Všichni máme nějaké genetické předpoklady, jinak otevřené/zavřené kyčle, mobilní páteř, klouby, vazy. Tyto rozdíly jsou důležité a je dobré si uvědomit, že ne všechny pozice pro nás musí být vhodné nebo vůbec kdy proveditelné.
Utíkáme
V myšlenkách jsme pořád někde jinde, jen ne u svého těla a dechu. Myslíme na práci, na večeři, na nepříjemného souseda, na psa, který štěká venku, na sanitku, co houká apod. Plácáme se ve vzpomínkách na minulost nebo plánujeme budoucnost. Nebo si nadáváme, jak jsme neschopní, pomalí… Bere nám to energii, způsobuje stres, napětí, úzkost, smutek… Jsme nesoustředění, a nemůžeme tak vnímat ani svoje tělo, ani svůj dech. Nevnímáme, co se děje právě teď… Kdykoliv se během lekce přistihnete při nesoustředěnosti, nadechněte se a zaměřte pozornost zpět na tělo a dech…
Stydíme se použít bločky, pásky
Tak moc se snažíme, aby naše pozice vypadala přesně jako od lektora, že tlačíme moc na pilu a nerespektujeme možnosti našeho těla. Zkrácené svaly, slabé ruce, nohy nebo ztuhlé klouby. Naše snaha vede jen k tomu, že se neuvěřitelně potíme (vyvíjíme moc energie) a v horším případě se můžeme zranit. Nebojte se použít jógový bloček nebo pásek a prodlužte si ruce, abyste ulevili zkráceným svalům na zadní straně nohou nebo pomohli zavřeným ramenům a zkráceným prsním svalům či ztuhlé páteři. Používejte bločky jako oporu a podporu.
Schováváme se
Jako první je v sále vždy obsazená řada podložek vzadu, co nejdále od lektora. Schováváme se tam, aby ostatní neviděli, jak to neumíme, nebo si lektor nemyslel, že se flákáme. Jenže pak taky nevidíme na lektora a snažíme se opisovat od těch před námi, což může vést k tomu, že opakujeme jejich chyby. Nestyďte se a vybírejte si místo blíž k lektorovi. Lektor vás nikdy nesoudí, umí vypozorovat vaše fyzické možnosti a pokud vás vidí a vy se neschováváte vzadu, vaši pozici opraví nebo doporučí pomůcku. I my lektoři jsme nějak začínali a dobře si pamatujeme, co všechno nás v pozicích limitovalo.
Nerespektujeme svoje tělo
Občas když přijdu do sálu, vidím, že někteří zkoušejí těžší pozice jako bakásanu nebo se rovnou vrhají do stoje na hlavě. Naše tělo se potřebuje nejdříve zahřát, uvolnit, protáhnout. Teprve potom se můžeme pustit do nácviku těžších pozic, až když je tělo a mysl připravené. Pokud to nerespektujeme, dříve nebo později si přivodíme zranění. Ale ani po zahřátí to neznamená, že se máte hned vrhnout do nácviku těžkých pozic, které jste viděli na Instagramu. Mnoho z nich vyžaduje dlouhé měsíce příprav. Instagram je úžasně motivační, ale občas si neuvědomujeme, že jogínka v té obdivuhodné pozici je hypermobilní a její kyčle nebo bedra jí umožní dělat věci, kterých my ostatní nikdy nedosáhneme. Hypermobilita je spíš nebezpečná, ale o tom někdy jindy…Nechte se motivovat, ale nespěchejte. Respektujte fyzické možnosti vašeho těla…
Přeji vám hodně trpělivosti a radosti na vaší jógové cestě!
Namasté
Irma
